Přitažlivé prezentace III.

Snímek jako malířské plátno. Tvary a jejich vztah

Minule jsem se zamýšleli nad záměrem prezentace. Pokud má být moje prezentace úspěšná, potřebuji mít jasno v několika základních věcech:

1. K čemu má moje prezentace sloužit? Čeho chci dosáhnout?

2. Kdo jsou moji posluchači? Jaké jsou jejich potřeby, očekávání, znalosti …?

3. Jak prezentaci udělám? Jaké prvky použiji?

Každý prázdný snímek v PowerPointu je jako čisté malířské plátno. Čeká na to, co tam umělec, designér …. (dosaďte, co se vám líbí), vytvoří.  Je to jako otisk, stopa, každý snímek do jisté míry nese rukopis toho, kdo jej vytvořil. A čím více originality a kreativity do snímků vneseme, tím bude otisk výraznější a tím bude i naše celá prezentace originálnější.

Každý snímek určuje několik základních prvků:

TVARY     (šablony snímku a grafické prvky užité na snímku)

PÍSMO   (jsou to také tvary, ale pro naše potřeby je budeme považovat hlavně za samostatné nositele verbálního významu)

BARVY (emoční působení barev je nesporné, barvy jsou významnou součástí prezentací)

FOTOGRAFIE A OBRÁZKY (patří sem dále symboly, nákresy, grafy apod.)

VIDEO 

ZVUK

POHYB (animace a přechody snímků, interaktivita prezentujícího)

Ve vztazích mezi těmito prvky vzniká určité napětí. Prvky mohou být v harmonických vztazích nebo naopak nemusejí spolu vůbec komunikovat. Podle uskupení tvarů a vyjádření jejich vzájemných vztahů vzniká celkový (dis)harmonický výraz snímků a tedy celé prezentace.

Vztahy mezi jednotlivými tvary (prvky) jsou klíčové pro design prezentace.

Design je značně široká a různě vnímaná kategorie, obecně lze říci, že design je uspořádání určitých prvků s nějakým záměrem. Ano, přesně to navazuje na to, co jsme uvedli v 2.části, když jsme se zamýšleli nad tím, čeho chceme svojí prezentací dosáhnout – neboli s jakým záměrem uspořádáme prvky na jednotlivých snímcích. Design v tomto pojetí je tedy o utváření formy. Což je přesně to, o co nám v přitažlivém designu prezentací jde.

Podívejme se na uvedené příklady:

V grafickém designu, (a v designu snímků prezentací), vždy pracujeme s jednotlivými prvky, které různě rozmisťujeme na ploše, a tak vytváříme nejrůznější vztahy mezi nimi. Podle charakteru prvků – viz výše uvedené případy, můžeme zvyšovat či naopak snižovat výraz snímků – od dramatického až ke klidnému, statickému výrazu.

	V tomto případě jsou oba prvky daleko od sebe a není mezi nimi žádná výrazná souvislost. Působí jako samostatné objekty bez zjevné souvislosti. Čím dále budeme prvky od sebe rozmisťovat, tím více je budeme vzájemně izolovat.
	Zde se prvky přiblížily a vzniká tak určité napětí. Je patrné, že mezi objekty je nějaká souvislost a tak to také vnímá divák. Naše vnímání dokonce může považovat oba tvary za jeden objekt, bez ohledu na to, že nejsou nikde spojeny.
	Překrývající se prvky tvoří jediný objekt a současně vnášejí do prostoru hloubku. Můžeme mít dojem, že jeden prvek je nám blíž než druhý. Zákryt objektů také zdůrazňuje vyšší význam a důležitost tvarů, které jsou v popředí, (tedy blíže k divákovi).

Prostor, kde není nic a přesto má svoji důležitost

Významným prvkem, který ovlivňuje vztahy mezi prvky na snímku je tzv. negativní prostor. Negativní prostor je vlastně nic – je to místo, kde nic není. Ovšem není to prostor zbytečný – právě naopak! V grafickém designu hraje významnou roli a pokud se s ním naučíte pracovat, můžete vytvářet skutečně velmi zajímavé prezentace.

Veškeré formální prvky designu prezentací (např. písmo, grafy, obrazce apod.) jsou považovány za pozitivní prvek. Prostor kolem nich – pozadí, je negativní prostor. Ovšem tento prostor je nezbytný, abychom vnímali prvky na něm (nebo v něm) obsažené. Prvky a pozadí se navzájem doplňují, společně vytvářejí jakousi symbiózu a dynamiku snímku. Je dobré a účelné si tento prostor uvědomovat a cíleně s ním pracovat. V praxi to znamená, že nebudeme přeplňovat snímky textem, obrázky nebo grafy jenom proto, že nám snímky připadají nějak „prázdné“. Pokud nám prázdné připadají anebo skutečně jsou, je to spíše záležitost kompozice.